První zmínky pocházejí ze začátku 13. století, kdy se dovídáme o existenci statku, který nesl jméno podobné dnešnímu názvu Kravaře. Stejně je tomu také s datováním duchovní správy v obci. Předpokládá se, že křesťanství bylo v obci hlásáno koncem 13. století za pánů z Kravař, kteří pocházeli z Benešova u Prahy. Tento rod byl velice bohatý a vlivný a plynulo to zejména z jejich služeb u českých králů. Díky tomu se dopracovali k vlastnictví panství Helfštýn, Štramberk, nebo Moravský Krumlov. Víme také, že členové tohoto rodu byly nábožensky silně založeni. Z jejich středu vyšli dokonce významní církevní hodnostáři, kanovník Beneš a biskup Lacek a mnoho dívek z tohoto rodu vstupovalo do klášterů. Jako praktikující katolíci potřebovali pro církevní obřady samozřejmě důstojné místo, a tak můžeme předpokládat, že již v té době stál v obci kostel. Ovšem první zaručenou zprávu o jeho existenci lze datovat k roku 1420, kdy se Kravaře staly majetkem nového vlastníka Mikuláše ze Šlevic. Ten podle dostupných informací získal s obcí také kostel.
Rod pánů z Kravař, původně silně katolický, však začal postupně přijímat husitské myšlenky a k těm nakonec úplně přilnul. Poslední z rodu, zemský hejtman Petr Stážnický z Kravař, významný propagátor husitských myšlenek, byl pro své přesvědčení dokonce donucen králem Zikmundem prodat své statky na Opavsku včetně Kravař, aby tak bylo zamezeno jeho vlivu v tomto regionu.
Kostel zmíněný v roce 1420 byl v gotickém stylu s dřevěným stropem a freskami, se střechou jehlanovitého tvaru. Stál na místě současného kostela a koncem 15. století téměř celý shořel při velkém požáru. Protestantismus v Kravařích zapustil kořeny po roce 1581, kdy se majiteli panství stali evangelíci Macákovi z Otttenburgu. Obrazy v kostele byly v té době přemalovány na podobizny Martina Luthera a zničeny byly také všechny církevní citáty a fresky. Do farnosti byly dosazováni pouze luteránští kněží.
Poslední z rodu Macáku Kašpar, doplatil na protihabsburské postoje a podporu dánských vojsk v roce 1626 tím, že mu bylo panství zkonfiskované. Na základě císařského verdiktu pak Kravaře připadly alchymistovi Rudolfova dvoru Michalovi Sendiwojovi ze Skorska. Po sňatku s jeho dcerou získal panství Jakub von Eichendorf. V té době byl do farnosti opět přijat katolický kněz a započalo se s opravou kostela, který byl po vpádu dánských vojsk značně poškozen. K tomuto kostelu byla také přistavěna kaple, která měla sloužit jako hrobka pro členy rodu a v roce 1662 byl nedaleko postaven barokní zámek taktéž kaplí.
Důležitým mezníkem v historii Kravař se stal rok 1856, kdy panství koupil evangelický kupec Wiliam Fontaine z Philadelphie. Již tehdy mu byl sdělen návrh na stavbu nového kostela, protože stávající již nebyl v nejlepším stavu. Wiliam Fontaine, vědom si jako patron nemalých nákladů na stavbu a také díky svému vyznání, s tímto záměrem nesouhlasil. Během nepříznivého období pro církev ze strany německého císařství se pak pouze čekalo na vhodný okamžik. Ten přišel až na začátku 90. let 19. stol. Po uklidnění politické situace se kostelní výbor dohodl s majitelem panství, že ten uhradí pouze jednorázově dohodnutou částku a dál již nemusí na stavbu přispívat. Na základě této skutečnosti bylo rozhodnuto o stavbě nového kostela na místě stávajícího, který již dosluhoval
